Petr Sklenařík      *1950

V padesátých letech, kdy se na Bedřišce narodil, už stály oba cihlové domy na Kordově a Bedřišské ulici. Stavěli se zrovna dřevěné finské dvojdomky. Celá osada tehdy měla 65 rodin. V letech 1958 – 60 zde obyvatelé svépomocí vystavěli obchod s potravinami. Kolonie byla havířská a tak není divu, že i on pracoval celý život na dole v rubání. Vychoval zde dva syny. Vzpomíná na to, jak před stavbou Plzeňské ulice, která obec rozdělila, se zde jezdil „Hulvácký okruh“.  Z hulváckého kopce, kolem Zábřežské nemocnice, přes Varšavskou / ta byla hlavní spojovací tepnou, mezi kopcem a osadou. /, až dolů k Novovesským rybníkům. Jak se rodiče chodily bavit do Hulváckého lesa, kde se pořádali zábavy s tancem a bylo zde i letní kino. Zažil zde i bourání, to když se stavěla Ferona. Tehdy padlo 10 domků. V roce 1996 – 97 přebírala obec MHaH domky od RPG /dříve OKD/ a p. starostka Janáčková už tehdy tvrdila, že zde bude stěhovat nepřizpůsobivé občany a místním nabídla náhradní bydlení. Někteří se lekli možné kriminality a odstěhovali se. „Teď už je tady zase klid a pořádek, dům jsem si zateplil, okna mi vyměnit nepovolili, ale i tak už tady chci dožít.“ říká Petr Sklenařík

Václav Žemba        *1934

Na osadu Bedřiška se nastěhoval v roce 1954 i s manželkou a prvním synem. Kolem osady byl tehdy les a pole, bylo vidět až na Zábřeh. Všichni zde měli u domu malé hospodářství. Dodnes mu zůstali holubi, které chová od svých 9let. V jednom finském domku bývala místnost na volby, schůze a oslavy. Všude bylo čisto a v každé zahrádce kvetly květiny. Nejdříve pracoval na dole Jeremenko a pak ve Vítkovických válcovnách. S třemi dětmi jezdíval na motorce se „sajdou“ až na Šíravu. „Nemám tady žádný přepich, ale já, ani holubi, ho nepotřebujeme. Ať mě tady nechají dožít.“ říká Václav Žemba